Kontaminace

Přehled zdrojů znečištění

Zdrojem znečištění v lokalitě “Vlčí důl“ v katastru obce Zásmuky jsou odpady uložené do prostor bývalé cihelny. Jedná se především o odpady z produkce syntetického ethylvanilinu bývalého závodu Aroma Praha, provozu Zásmuky, následně k.p. Astrid, závod Zásmuky, naposledy Arovanillon, s.p. Zásmuky.

Podle archivních materiálů se v bývalém podniku manipulovalo s následujícími surovinami: diethyl sulfát, pyrokatechin, uhličitan sodný, hydroxid sodný, kyselina chlorovodíková, kyselina sírová, sůl kyseliny nitrobenzensulfonové, formaldehyd, xylen, toluen, benzin.

Při samotné výrobě ethylvanilinu tehdejší technologií vznikaly destilační zbytky, které dále nebyly zpracovávány. Jednalo se látky ze skupiny fenolů, jejichž prvotní forma při stáčení byla kapalná a výrazně hustá, postupně chladnutím přecházely ve formu tuhé konzistence.

Na základě informací o historii tehdejších producentů odpadů uložených na skládku “Vlčí důl“ lze vymezit následující škálu odpadů:

• odpady z výroby syntetického ethylvanilinu (především tekuté odpady – kaly, nelze vyloučit jiný odpad z této výroby, resp. provozu podniku)
• odpady komunální
• stavební a demoliční odpady

 

Shrnutí plošného a prostorového rozsahu a míry znečištění

Průzkumnými pracemi byla prokázána kontaminace prostředí polutanty antropogenního původu. Jedná se o látky ze skupiny fenolů (velmi složitá matrice fenolických sloučenin a jejich derivátú), látky BTEX, polyaromatické uhlovodíky a uhlovodíky C₁₀-C₄₀ (kvantitativně největší podíl vzorku tvoří ropné uhlovodíky C₁₀-C₁₅). Přítomnost těchto látek byla ověřena v horninovém prostředí zkoumaného prostoru skládky a v okolních ekosystémech.

Látky skupiny PAU byly zjištěny především v prostoru skládky, kde jsou adsorbovány na nerozpuštěných látkách v saturované zóně skládkového tělesa. U ostatních, vzhledem k jejich fyzikálně-chemickým vlastnostem, probíhá masivně jejich transport podzemní vodou, tzn. jejich koncentrace byly ve značné míře zjištěny i mimo skládku.

Ohniskem znečištění je tedy bývala skládka, jejíž skladba byla ověřena vrtnými pracemi. Její rozloha činí cca 13 860m². Obvod skládky je 503 m. Hloubkový dosah se pohybuje v rozmezí 9,7 – 10,1 m, v místě vrtu HJZ-1 (střední část skládky) a sondy S-3 (východní část skládky), na jižním okraji skládky mocnost klesá na cca 4,5 m, v jihovýchodní části skládky byla mocnost ověřena na cca 7 m. Objem skládkového tělesa na základě průzkumu dosahuje kubatury cca 110 000 m³. Hladina podzemní vody se vyskytuje cca 3 - 4 m pod úrovní terénu.

Největší znečištění bylo zjištěno v centrální části skládkového tělesa s největší mocností odpadů. Velmi výrazně ve vodách, odebraných z tohoto prostoru, je oproti přirozenému pozadí překročena hodnota fenolů a ukazatele C₁₀ - C₄₀. Hodnoty toluenu, etylbenzenu a xylenu jsou oproti přirozenému pozadí překročeny v řádu stovek až tisíců. Velmi výrazná kontaminace byla potvrzena i ve vodě z objektu HJZ-3, především byly detekovány velmi vysoké koncentrace ukazatele C₁₀ - C₄₀.

 

Shrnutí šíření a vývoje znečištění

Na mobilitu kontaminantů na lokalitě má zásadní vliv fakt, že vlastní těleso skládky, včetně uložených nebezpečných odpadů, je přirozeně zvodnělé. Kolektor podzemní vody plynule přestupuje do nivy toku Špandavy, kde je vysoká úroveň hladiny podzemní vody, jež prakticky vystupuje na povrch terénu. Kontaminanty jsou neustále vyplavovány do podzemní vody, a to buď ve formě volné fáze (na hladině podzemní vody) nebo ve formě rozpuštěné. Výrazná rozpustnost zejména fenolů podporuje jejich mobilitu, což za dobu existence skládky způsobilo velký plošný rozsah kontaminace. Při proudění kontaminantů podzemní vodou dochází k jejich dalšímu ředění, rozpouštění, disperzi do okolního prostředí a adsorpci na horninové prostředí kolektoru. Vysokou míru adsorpce mají zejména látky PAU, což na druhou stranu omezuje jejich mobilitu. Směr proudění podzemní vody a tudíž kontaminantu je generelně k severoseverozápadu až severozápadu. Na přednostní směr šíření kontaminantu mají vliv i tektonické poruchy na lokalitě. Vysoké znečištění bylo ověřeno ve vrtu HJZ-4, jež leží na tektonické poruše JZ – SV směru. Hladina podzemní vody v tomto vrtu je napjatá s pozitivní výtlačnou úrovní. Prostřednictvím podzemní drenáže se dostává kontaminant do povrchové vodoteče Špandavy a dále do toku říčky Výrovky. Zrychlené vyplavování znečištění přímo do toku Špandavy je způsobeno vybudovanými odvodňovacími příkopy - tj. levostrannými přítoky A a B do vodního toku Špandava, které drénují podzemní vody přímo u paty skládky a svádějí je do toku. Z důvodu zakrytí sládky geotextilií a faktu, že nevyšší znečištění bylo zjištěno v zóně saturované, nepředpokládáme na významnější vyplavování znečištění z nesaturované zóny.

 

Určení a zdůvodnění prioritních škodlivin a dalších rizikových faktorů

Z výsledků provedených průzkumných prací byly vytipovány pro hodnocení rizik následující prioritní kontaminanty: fenoly, BTEX, C₁₀-C₄₀ a zástupci PAU. Tyto rizikové látky byly detekovány v podzemních a povrchových vodách, v prostoru bývalé skládky a v jejím předpolí (údolní niva). Za současného stavu lokality zjevně dochází k jejich šíření a stabilnímu znečišťování horninového prostředí a všech složek ekosystému v dotčeném prostoru.

 

Hodnocení ekologických rizik

Jelikož koncentrace prioritních kontaminantů v povrchových vodách prokazatelně přesáhly limity dané současnou platnou legislativou, nebylo přistoupeno k jejich hodnocení.

Vlivem zjištěné kontaminace je ohrožen systém vodních toku Špandavy a Výrovky s okolními mokřadními společenstvy. Území, specifické výskytem organismů vyžadujících ke své existenci a prosperitě stálý účinek povrchové vody a vysokou hladinu podzemní vody, je po mnoho let vystavováno negativnímu působení kontaminujících látek migrujících z prostoru bývalé skládky.

Zjištěná kontaminace ohrožuje krajinný ráz zájmové oblasti. Krajinný ráz je vystavován svému znehodnocení, tzn. šířící se kontaminace snižuje jeho estetickou a přírodní hodnotu.

Dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je Výrovka, v úseku navazujícím na kontaminované území, biotopem silně ohroženého druhu vydra říční (Lutra lutra). V širším okolí (do 5 km) je dokladován výskyt několika druhů zvláště chráněných obojživelníků. Průnik kontaminace do míst jejich rozmnožování a vývoje larválních stadií by potenciálně mohl znamenat negativní vliv pro jejich populace.

 

Shrnutí celkového rizika

Na základě zjištěných skutečností je míra rizik, plynoucích z existence nezabezpečeného tělesa bývalé skládky “Vlčí důl“, daná překročením legislativních norem. Tímto je doložena existence závadného stavu, který je nezbytné urychleně řešit.

Prioritními kontaminanty jsou fenoly, BTEX, C₁₀-C₄₀ a látky ze skupiny PAU. Kontaminace podzemních a povrchový vod bezejmenného toku, Špandavy a Výrovky jednoznačně pochází z uložených odpadů v prostorách bývalého lomu. Znečištění závadnými látkami se z tohoto ohniska neustále šíří a stabilně zamořuje horninového prostředí a všechny složky ekosystému v dotčeném prostoru.

Kontaminace, detekovaná v údolní nivě v propustnějších polohách saturované zóny kvartérního pokryvu, se nachází v prostoru severovýchodně až severozápadně od tělesa skládky, v údolí tvořeném tokem Špandava.

Příjemci rizik jsou omezeni na osoby procházející nebo projíždějící prostorem se zjištěnou kontaminací. Rizikovou skupinou jsou osoby, které se mohou dostat do kontaktu s povrchovou vodou vodních toků.

Průzkum prokázal přímý vliv skládky na ekosystémy údolní nivy. Ohrožení je zřejmé z výsledků odebraných podzemních vod a zemin. V terénu je visuelně patrná destrukce přirozeného stavu. Závadný stav podtrhuje všude přítomný zápach a nepřirozená barva vody. Tímto jsou narušeny podmínky pro přirozenou existenci živých společenstev.

 

Popis jednotlivých kontaminantů

Fenoly

Do skupiny fenolů patří jak látky přirozeně se vyskytující, tak člověkem vyrobené sloučeniny. Fenoly a jejich deriváty jsou široce rozšířené přírodní látky, které jsou produkovány celou řadou rostlin a živočichů, ale i člověkem. Uměle vyrobené fenoly a fenolické sloučeniny jsou nebezpečné závadné látky, náleží do skupiny organických aromatických látek a jsou vysoce toxické pro vodní prostředí.

Fenol a jeho deriváty jsou široce využívány v chemickém průmyslu. Fenol je hlavním chemickým meziproduktem pro výrobu syntetických vláken a fenolových pryskyřic. Díky biocidním účinkům je také přípravků obsahujících fenol využíváno pro ošetření materiálů, které je třeba chránit před zarůstáním mikroorganismy a vznikem slizu. Obsažen je rovněž v lékových přípravcích, jako jsou prostředky proti bolení v krku a proti kožním onemocněním. Chlorované deriváty fenolu se používají pro ochranu dřeva, jako desinfekční a antiseptické prostředky a jako přísady do pesticidů.

Fenoly emitované antropogenní cestou a jejich deriváty mohou mít díky svým vlastnostem negativní vliv na životní prostředí. Antropogenní úniky z důvodu omezené těkavosti fenolů většinou směřují do vody nebo půdy. Nechlorované deriváty fenolů jsou v aerobním prostředí rozkládány mikroorganismy. Za nepřístupu vzduchu, například ve skládkách, sedimentech či v podzemních vodách, jsou stabilnější. Fenoly vykazují akutní toxicitu pro vodní živočichy. Díky toxicitě, bioakumulativnosti a vysoké stabilitě představují největší riziko pro životní prostředí chlorfenoly.

Fenoly jsou látky, které mají negativní vliv na zdraví člověka. U jednotlivých zástupců se mohou konkrétní rizika lišit, avšak obecně lze jejich působení popsat následovně: do organismu mohou být vdechnuty a prostupují i pokožkou. U exponované osoby může dojít ke dráždění očí, kůže, nosu a dýchacích cest. Expozice dále způsobuje bolesti hlavy, únavu, nevolnost, slabost, zvracení a může přivodit i omdlení. Projevit se může i kašel, dušnost a edém plic. Vysoké koncentrace fenolů mohou ohrozit schopnost krve transportovat kyslík, což způsobuje bolest hlavy, nevolnost, modrání končetin a rtů. Může dojít až k problémům s dechem, kolapsu a smrti. Vysoké opakované expozice mohou způsobit poškození jater, ledvin a centrální nervové soustavy.

 

Polyaromatické uhlovodíky

Skupina polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) představuje velmi širokou škálu různých látek vyznačujících se tím, že ve své molekule obsahují kondenzovaná aromatická jádra a nenesou žádné heteroatomy ani substituenty. Do skupiny PAU řadíme anthracen, naftalen, chrysen, pyren, benzo/a/anthracen, fenanthren, acenaftylen, acenaften, fluoren, dibenzo/ah/anthracen, benzo/a/pyren, benzo/b/fluoranthen, fluoranthen, indeno/1,2,3-cd/pyren, benzo/k/fluoranthen, benzo/ghi/perylen.

Polycyklické aromatické uhlovodíky jsou látky, které se ve většině případů cíleně nevyrábějí, snad až na výjimky spojené s laboratorními výzkumy a analýzou (např. příprava standardů pro analýzu). PAU jako skupina látek obecně jsou ovšem obsaženy v celé řadě běžných produktů dnešního průmyslu, jako jsou například: motorová nafta, výrobky z černouhelného dehtu, asfalt a materiály používané při pokrývání střech a při stavbě silnic.

PAU vznikají v rámci spalovacích procesů jakýchkoli materiálů obsahujících uhlík, pokud není spalování dokonalé. Jedná se o spalování téměř všech druhů uhlíkatých paliv. Polyaromatické uhlovodíky je nutné očekávat obecně všude tam, kde se vyskytují vysokovroucí ropné či uhelné produkty (dehty, asfalty). Za přírodní zdroje emisí je možné považovat přirozené přírodní požáry a erupce sopek.

PAU jsou toxické pro celou řadu živých organismů. Mohou způsobovat rakovinu, poruchy reprodukce a mutace u zvířat. Jejich působení na celé populace organismů je proto závažné. Nejproblematičtější vlastností PAU je jejich perzistence, tedy schopnost odolávat přirozeným rozkladným procesům. Zejména pokud jsou emitovány při spalovacích procesech, jsou schopné transportu atmosférou na velké vzdálenosti (ve formě naadsorbované na zrna sazí a prachových částic). Stopy těchto látek proto byly zjištěny i na velmi odlehlých místech Země. PAU se silně adsorbují na sedimenty ve vodách, které proto působí jako určité rezervoáry.

Celá řada látek ze skupiny polycyklických aromatických uhlovodíků představuje závažné zdravotní riziko pro člověka. Jejich nebezpečí spočívá především v karcinogenitě a ohrožení zdravého vývoje plodu.

 

BTEX

Benzen je čirá a bezbarvá kapalina s charakteristickým zápachem. Je těkavý a hořlavý. Používá se jako surovina pro výrobu celé řady chemických látek (barviva, detergenty, syntetická vlákna a tkaniny (nylon, polyester), pryskyřice, plastové hmoty, výbušniny, léčiva, insekticidy, přísady do maziv, nátěry a některé typy pryže). Benzen se také používá jako rozpouštědlo pro tuky, vosky, pryskyřice, inkousty, nátěry, plasty a pryž. Dále slouží jako odmašťovací prostředek. Benzen se také využívá v tiskařství a litografii, v obuvnickém průmyslu a při výrobě pneumatik. Je součástí automobilového benzinu. Hlavním zdrojem emisí benzenu do atmosféry jsou výfukové plyny automobilů, dále emise způsobené těkáním benzinu z palivové nádrže nebo během tankování. Další významné úniky pocházejí z chemického průmyslu, rafinerií ropy a plynu a ze spalování paliv (uhlí, oleje). Uvolňuje se při procesech v koksárenských pecích, těžbě a zpracování neželezných rud, zpracování dřeva, těžbě uhlí a výrobě textilu. Benzen se také dostává do prostředí z průmyslových odpadních vod a z havárií. Značné koncentrace benzenu se vyskytují také v cigaretovém kouři. Přirozené zdroje benzenu, jako jsou výbuchy sopek nebo lesní požáry, jsou ve srovnání se zdroji antropogenními nevýznamné. Benzen může vstupovat do těla převážně inhalačně nebo orálně. Průnik kůží není tak nebezpečný, protože se většina benzenu rychle odpaří. Po expozici se benzen distribuuje do celého těla. Nejvyšší koncentrace se nacházejí v kostní dřeni, v orgánech s vysokým zásobením krví (játra, ledviny) a v tkáních s vysokým obsahem tuků (mozek). Akutní toxicita je způsobena přímo benzenem, příčinou chronické toxicity jsou spíše jeho metabolity. Benzen primárně poškozuje centrální nervovou soustavu, imunitní systém a krvetvorbu.Benzen je velmi toxická látka. Je toxický akutně i chronicky. Při dlouhodobé expozici může způsobovat leukémii. Negativní je i jeho příspěvek ke vzniku fotochemického smogu.

 

Toluen se používá jako rozpouštědlo v průmyslu (náhrada za toxičtější benzen). Slouží jako rozpouštědlo v barvách, nátěrech, syntetických vůních, lepidlech, inkoustech a čistících prostředcích. Používá se také při tiskařských pracích, barvení kůží a k výrobě benzenu a dalších chemikálií. Toluen se také používá jako výchozí surovina při výrobě polymerů, ze kterých se potom vyrábí nylon, plastové lahve a polyuretany. Mezi další využití patří výroba léčiv, barviv a laků na nehty. Přidává se do benzínu ke zvyšování oktanového čísla. Nejvíce toluenu se dostává do prostředí z benzínu. Uvolňuje se během jeho výroby, transportu a spalování i při nakládání s ostatními palivy. Vzniká také při výrobě koksu, styrenu a dalších chemikálií. Uvolňuje se při výrobě, používání a zneškodňování průmyslových i domácích produktů obsahujících toluen, jako jsou nátěry, ředidla, laky, pryskyřice, inhibitory koroze nebo lepidla. Do prostředí se toluen může dostat únikem ze zásobních tanků a ze skládek odpadů. Zdrojem toluenu je také cigaretový kouř. Inhalace je primárním vstupem toluenu do těla, vstřebává se 50% vdechnutého toluenu. Může být absorbován také trávicím traktem nebo kontaktem s kůží.
Toluen ovlivňuje hlavně centrální nervovou soustavu. Dráždí dýchací orgány, způsobuje srdeční arytmii a poškozuje játra a ledviny. Dráždí také kůži a oči. Akutní expozice způsobují bolesti hlavy, závratě, únavu, ztrátu koordinace a barevného vidění, zvracení a apatii. Chronická expozice způsobuje únavu, ztrátu soustředění a paměti, podrážděnost, trvalé bolesti hlavy a poškození mozečku. Ve většině případů jsou tyto příznaky (po ukončení expozice) dočasné. Toluen může přecházet placentou do plodu a může se také nacházet v mateřském mléce. Z hlediska toxicity toluenu je významná hlavně profesionální chronická expozice.

 

Ethylbenzen je bezbarvá hořlavá kapalina s charakteristickým zápachem. Ethylbenzen je dobře rozpustný v organických rozpouštědlech. Vyskytuje se v přírodních produktech (ropa, kamenouhelný dehet) i ve výrobcích (inkousty, insekticidy, barvy). Ethylbenzen se primárně používá jako surovina při výrobě styrenu. Ze styrenu se následně polymerací vyrábí polystyren. Slouží také k výrobě dalších chemikálií (acetofenon, diethylbenzen), gumy a plastových obalů. Používá se jako rozpouštědlo a ředidlo barev a laků a přidává se do paliv a do asfaltů. Největším zdrojem ethylbenzenu v prostředí je těžba a zpracování ropy a používání ropných produktů, hlavně spalování benzínu a jiných paliv. Významným znečišťovatelem je také chemický průmysl. Ethylbenzen se uvolňuje při používání produktů jako jsou ředidla, nátěry, barvy a laky. Může se dostávat do prostředí vypouštěním průmyslových odpadních vod a únikem ethylbenzenu ze zásobních tanků. Vzniká také při spalování přírodních produktů (lesní požáry). Ethylbenzen patří mezi neperzistentní organické látky. V prostředí je degradován hlavně pomocí fotooxidace a biodegradace. Ethylbenzen může vstupovat do těla inhalačně, orálně nebo přestupem kůží. V těle dochází k metabolickým přeměnám. Nejdůležitějším pochodem je oxidace postranního řetězce. Akutní i chronická toxicita ethylbenzenu jsou poměrně nízké. Expozice ethylbenzenem dráždí dýchací cesty a oči a může také ovlivnit funkci mozku a poškodit kůži. Akutní expozice způsobuje neurologické poruchy (závrať, únava) a dráždí oči a dýchací cesty. Chronická expozice může způsobovat poškození jater, ledvin, centrální nervové soustavy a očí.

 

Xylen je bezbarvá hořlavá kapalina s aromatickým zápachem. Vyskytuje se ve třech izomerech. Podle polohy substituentů (skupina –CH₃) benzenového jádra se rozlišuje orto- (1,2), meta-(1,3) a para-(1,4) xylen. Technický xylen je směs těchto tří izomerů, které se vyskytují v různém poměru, přičemž meta-xylen je obvykle zastoupen v největším množství (60 – 70%). Přes 90% vyprodukovaných směsí xylenových isomerů se přidává do benzínu pro zvýšení oktanového čísla. Zbývající část se používá jako rozpouštědlo pro nejrůznější účely a k výrobě jednotlivých izomerů. Rozpouštědla na bázi xylenu se používají v tiskařském a kožedělném průmyslu a při výrobě barev, pesticidů, léčiv, lepidel, parfémů, gumy, plastů, polyesterových vláken a filmů. Vyskytují se také v prostředcích pro domácnost, jako jsou barvy a laky. Používá se také jako čisticí a odmašťovací prostředek a ředidlo pro barvy a fermeže. Nejvýznamnějším izomerem je para-xylen. Tento izomer slouží k výrobě vláken, filmů a pryskyřic, které se vyskytují v kobercích, tkaninách a oděvech. Orto-xylen se používá jako výchozí surovina pro výrobu ftalanhydridu a dalších látek (pro výrobu plastů a pigmentů). Meta-xylen slouží k výrobě polyesterových pryskyřic a fungicidů. Xylen se uvolňuje do prostředí při výrobě, transportu a použití xylenu a výrobků s obsahem xylenu.Hlavním zdrojem znečištění je automobilová doprava. Xylen se přidává do benzínu, proto se uvolňuje při jeho spalování. Velké množství xylenu odtěká do atmosféry při jeho použití jako rozpouštědla. Menší množství xylenu se může dostat do prostředí při rozlití olejů a benzínů. Může se také vyskytovat ve skládkových výluzích a v průmyslových odpadních vodách. Xylen vstupuje do těla hlavně inhalačně, ale i orálně a kontaktem s kůží. Xyleny ovlivňují mozek, trávicí systém, oči, uši, srdce, játra, ledviny, plíce, kůži a reprodukční systém. Inhalace xylenu ovlivňuje centrální nervovou soustavu. Způsobuje příznaky jako jsou závratě, zvracení, bolesti hlavy, zhoršení koordinace, paměti a koncentrace, poruchy dýchání, ztrátu vědomí i smrt. Xyleny mohou dráždit dýchací cesty a oči. Kontakt s kůží způsobuje podráždění postiženého místa, opakovaná expozice může způsobit dermatitidu. Xylen přijímaný potravou je toxický jen málo. Opakovaná expozice může poškodit kostní dřeň a tím snížit počet krvinek.

 

Uhlovodíky C₁₀-C₄₀

Základním a závazným skupinovým ukazatelem kontaminace horninového prostředí a vod ropnými látkami (RL) je obsah uhlovodíků C₁₀-C₄₀ a obsah nepolárních extrahovatelných látek (NEL) používaných dříve. Obvyklým zdrojem kontaminace ropnými látkami jsou benzin, nafta, topné oleje a minerální mazadla. Ropné látky jsou obecně směsí alifatických a aromatických látek, jejichž konkrétní složení a vzájemný poměr závisí na zdroji kontaminace. Např. benzin obsahuje typicky více než 150 jednotlivých chemických látek (mezi jinými také malá množství benzenu, toluenu, xylenu a dalších).

U alifatických ropných uhlovodíků se předpokládá jejich toxické působení na člověka. I v malých koncentracích ovlivňují organoleptické vlastnosti vod. Relativně snadno biodegradují, patří k nejlépe biodegradabilním ropným uhlovodíkům. Jejich biodegradabilita klesá s rostoucí délkou řetězce. V nesaturované zóně při vyšších koncentracích způsobují kolmataci pórů jak v zemině, tak i na kořenech.

Ropné látky mohou obecně při styku s pokožkou způsobovat dermatosy a v některých případech nádorová onemocnění kůže (zejména u těžkých uhlovodíků). Zejména zvyšují rozpustnost organických látek a usnadňují jejich průnik kůží. Nebezpečí akutní otravy přímým požitím je minimální, častější je možnost akutní otravy inhalací zejména u lehkých uhlovodíků (silný narkotický účinek). Chronické působení při inhalaci se projevuje malátností, bolestmi hlavy poruchami krvetvorby a silným drážděním očí a plic. Při chronickém působení na pokožku dochází k degenerativním změnám na játrech, ledvinách a slezině.

Významným negativním účinkem RL je zhoršení organoleptických vlastností vody a znehodnocení vodních zdrojů. Samotný toxický efekt se projevuje až při vyšších koncentracích. Obecně platí, že RL jsou toxičtější pro vodní ekosystémy než přímo pro člověka.

Ropné látky v půdách brzdí pohyb vody s roztoky živin půdními kapilárami ke kořenům rostlin a znemožňuje jejich růst. Toto znehodnocení půdy může přitom trvat desítky let.

 

Výsledky analýz zemin - skládka (duben 2011)

V tabulce jsou uvedeny zjištěné koncentrace jednotlivých prioritních látek a výrazněji jsou označeny ty, u kterých bylo prokázáno porušení legislativních norem daných nařízením vlády č. 61/2003 Sb. v aktuálním platném znění:

 

 

 

Odběr zemin z nesaturované zóny byl proveden pomocí ručních jednorázových závrtů. Během prací se prokázala obtížnost provedení závrtů do nižších hloubkových úrovní (kompaktní kusy pevných odpadů), proto hloubka závrtů dosáhla max. 2 metry (vzorky byly odebrány jako směsné s hloubkové úrovně 1 – 2 m pod úrovní terénu). Orientačně jsou výsledky kvality odebraných vzorků vyhodnoceny dle metodického pokynu MŽP ČR z roku 1996 (viz tabulka níže).

 

Kritéria znečištění dle metodiky MŽP z roku 1996

překročení kritéria A dle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí České republiky z roku 1996

Kritérium A

Kritérium A odpovídá přibližně přirozeným obsahům látky v přírodě (v souvislosti s uzančně stanovenou mezí citlivosti analytického stanovení). Pokud kritérium A není překročeno, nejedná se o znečištění, ale o přirozený obsah sledované látky. Výjimku tvoří oblasti, kde je dokumentován přirozený výskyt sledované látky ve vyšších koncentracích. V těchto oblastech použijeme místo kritéria A tyto hodnoty.

Překročení kritérií A se posuzuje jako znečištění příslušné složky životního prostředí vyjma oblastí s přirozeným vyšším obsahem sledované látky. Pokud však není překročeno kritérium B, znečištění není pokládáno za tak významné, aby bylo nutné získat podrobnější informace pro jeho posouzení, tedy zahájit průzkum nebo znečištění monitorovat. Další postup je ponechán na rozhodnutí orgánu státní správy v místě, jenž zváží další okolnosti, které s případem souvisí a může zahájit další šetření.

 

překročení kritéria B dle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí České republiky z roku 1996

Kritérium B

Uměle zavedené kritérium, které je pro sledovanou látku dané přibližně aritmetickým průměrem kritérií A a C. Překročení kritéria B se posuzuje jako znečištění, které může mít negativní vliv na zdraví člověka a jednotlivé složky životního prostředí. Je třeba shromáždit další údaje pro posouzení, zda se jedná o významnou ekologickou zátěž a jaká rizika jsou s ní spojená. Kritérium B je tedy vytvořeno jako intervenční hladina, při jejímž překročení je nezbytné se znečištěním dále zabývat. Překročení kritéria B vyžaduje předběžně hodnotit rizika plynoucí ze zjištěného znečištění, zjistit jeho zdroj a příčiny a podle výsledku rozhodnout o dalším průzkumu či zahájení monitoringu.

 

překročení kritéria C dle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí České republiky z roku 1996

Kritérium C

Při odvození kritéria C byly zohledněny fyzikálně-chemické, toxikologické, ekotoxikologické, popřípadě další (např. senzorické) vlastnosti dané látky. Kritérium C pro zeminu je uvedeno pro jednotlivé typy plánovaného využití území. Překročení kritéria C představuje znečištění, které může znamenat významné riziko ohrožení zdraví člověka a složek životního prostředí. Závažnost rizika může být potvrzena pouze jeho analýzou. Doporučené hodnoty cílových parametrů, v závislosti na výsledku analýzy rizik, mohou být i vyšší, než jsou uvedená kritéria C. Nezbytným podkladem pro rozhodnutí o způsobu nápravného opatření jsou mimo analýzu rizika studie, které zhodnotí technické a ekonomické aspekty navrženého řešení.

 

Informace jsou převzaty z Analýzy Rizik, zpracované společností Bionalytika s.r.o.