Zámek Zásmuky

Celý zámecký areál tvoří předzámčí, zámek a přilehlé správní a hospodářské budovy

Předzámčí

Předzámčí je renesančního původu, původně zde stála jen obranná zeď. Předzámčí nově zformoval Oldřich Adolf Vratislav po roce 1653. Roku 1660 zvýšil brannou věž a zakončil ji cibulovou střechou. Dnešní stanová střecha s balustrádou je z pozdější doby a jako taková je v českých zemích ojedinělá. V Přízemí předzámčí vznikl dlouhý klenutý sál se štukovou šternberskou hvězdou na stropě. Pod sálem se nachází kamenný klenutý vinný sklep. Na místě středověkého opevnění a příkopu směrem do náměstí byl vybudován francouzský park s grottou (v italštině jeskyně), jezírkem a kašnou.

Hlavní budova zámku

Hlavní budova zámku vznikla přestavbami z gotické tvrze. Adaptace objektu na raně barokní zámek probíhala kolem roku 1660 dostavěním jižního, služebnického křídla s kuchyní. Na nádvoří stála kašna s chrličem v podobě ryby. Vodu vedlo do zámku i do pivovaru dřevěné potrubí z prameniště  na Ostrově (plánky jsou dosud zachovány). V bráně přízemí je vchod do zámecké kaple, jež prostupuje dvěma patry. V prvním patře přiléhala ke kapli jídelna. S jídelnou sousedil reprezentační salón s krásným výhledem do kraje a bohatou obrazovou výzdobou.

Renesanční konírna

Na renesanční konírny, postavené za Adama z Říčan, bylo přistavěno obytné sídlo spojené s hlavní budovou krytým spojovacím schodištěm. Největší místnost s okny na jih a k pivovaru sloužila jako domácí zámecké barokní divadlo. Konírny sloužily k ustájení 20 - 25 koní.

V sousedství dolní brány stála po jedné straně stavba zámecké kanceláře, původně přízemní. Bydlíval tu správce panství, později zahradník. Zajímavá je šatní skříň v první místnosti, jež sloužila jako tajné dveře do kuchyně. Obytné zámecké budovy oddělovala od hospodářské části a od obory ozdobná zeď s nikami. Poslední etapa přestavby zámku se patrně uskutečnila kolem roku 1690 a to ve vrcholně barokních formách.

Zámecká obora

Zámecká obora je obehnaná kamennou zdí se vstupní bránou, měřila původně 50 ha. V 18. století ji přeťala císařská silnice Praha – Kutná Hora. Obě části dodnes spojuje pod silnicí tunel pro jeleny. Oborou protéká zásmucký potok Špandava, pramenící v Sobočicích. Na dolním toku Špandavy jsou 2 rybníky, Horní a Dolní Oborák. Dolní část obory se nazývala a sloužila jako Bažantnice, uprostřed na centrální louce se pásli jeleni. Celkem se zde chovalo 25 kusů jelení a dančí zvěře, kterou v době německé vnucené správy v letech 1942 – 1945 němečtí okupanti vystříleli. Po znárodnění roku 1948 přešla Bažantnice do majetku města, jehož fotbalový klub zde zbudoval hřiště s příslušenstvím. V roce 1992, kdy byl v restituci vrácen majetek rodině Šternbergů, ponechala majitelka Bažantnici i s hřištěm městu výměnou za jiné pozemky.

Pohled od historie až do současnosti

Na území dnešního města Zásmuky ležely původně dvě osady. Jedna v místě dnešního nádraží, druhá kolem potoka Špandavy, dnešního pivovaru a Vyšehradu. Ves Zásmuky na počátku středověku tvořil shluk dřevěných roubených podzemnic, jimž dominoval dřevěný panský dvorec (v místech dnešního zámku) postavený na ostrožně, rulové desce zasahující sem od Kutné Hory. Ta tvořila vhodné místo pro opevněný dvorec a pozdější tvrz.

Kolem roku 1350 vyrostla v místě zemanského dvorce kamenná gotická tvrz obdélníkového půdorysu se dvěma obytnými křídly a bez věže. Tvrz s poddanskou vesnicí, jež se rozkládala v místě pozdějšího pivovaru Na Vyšehradě, vlastnili vladykové Zásmučtí ze Zásmuk. Po husitských válkách se rod rozštěpil na několik větví – Zásmučtí, Hroubovští, Lhotští a Přebozští ze Zásmuk. Zásmučtí drželi Zásmuky, Svojšice, Sobočice, Vršice, Chvatliny, Bečváry, Lošany, Mlékovice, Hryzely a Skvrňov. Zásmučtí vladykové a rytíři měli ve znaku sivého holuba v modrém poli se zelenou ratolestí v zobáku a byli příbuzenskými svazky spojeni s Dohalskými. Tvrze začínaly zanikat po husitských válkách kolem roku 1550 a jejich existence definitivně skončila po pobělohorské porážce po roce 1628.

Koncem 15. století přechází majetek Zásmuckých za neznámých okolností pod správu jiné vrchnosti. Jako poslední členové rodu se uvádějí Bernard Zásmucký ze Zásmuk (1522), Jan František ze Zásmuk (1786) a Ignác ze Zásmuk (1853). Tady zprávy o rytířích a vladycích zásmuckých končí.

Pánům z Říčan patřilo zásmucké panství 50 let, v letech 1533 – 1584. Adam z Říčan, který v roce 1533 zásmucké panství koupil, byl pravým renesančním šlechticem a dobrým hospodářem. Přikoupil Hryzely a Dolní Chvatlinu. Asi roku 1546 přistoupil k přestavbě tvrze na dvoupatrový zámek. Zámek měl tři obytná křídla. Ta svírala pravidelné nádvoří otevřené k jihu. Na západní straně v bývalém obranném příkopu tvrze postavil konírny, které jsou dodnes zachovány. Roku 1542 povýšil Adam z Říčan ves Zásmuky na městys. Obdařil jej řadou výsad a městským znakem. Zemřel roku 1552 a byl pochován ve farním kostele. Za nezletilé syny Zdislava a Karla spravovala panství jejich matka, vdova Eva. Připojila roku 1557 k zásmuckému panství Malotice a Lhotky. Pro syna Karla koupila Pelhřimov. Zdislav z Říčan převzal správu nad panstvím Zásmuky. Připojil k Zásmukám tvrz a ves Toušice. Tehdy panství Zásmuky obsahovalo: městečka Zásmuky a Malotice, vsi Vršici, Sobočici, Dolní Chvatlinu, Lhotku, Doubravčany, díly ve vsi Nesměň, Skvrňov, Horní Chvátlinu, Kbel, platy v Lošanec, Mančicích, Pňové, Radlici, Barchovicích a to vše s poli, lukami, lesy, rybníky, potoky, robotami, zámek Zásmuky, dvůr Zásmuky, dvůr Skvrňovský v Dolní Chvátlině, dvůr Podmoky i s pivovarem a sladovnou, mlýn v Tůních u Pňova, kovárnu v Chvátlině, dům panský v městečku Zásmuky a městečku Malotice, s kostely, zahradami, štěpnicemi, chmelnicemi, vinicemi a špejchary. Zdislav z Říčan ale vedl rozmařilý život a zadlužil se. Nakonec musel zadlužené panství roku 1584 prodat otcovu věřiteli Janu Vchynskému z Vchynic.

Vchynští z Vchynic vlastnili panství 50 let, v letech 1584 – 1635. Jan Vchynský ale nebyl dobrým hospodářem, rád hrál karty o velké peníze. K Zásmukám připojil ves a dvůr Hoštice a část Skvrňova. Proslul nevraživostí vůči císaři Rudolfu II.  Roku 1599 náhle zemřel. Panství Zásmuky zdědil jeho syn Václav, který v nevraživosti vůči císaři pokračoval. Stal se komorníkem Rudolfova neoblíbeného bratra Matyáše Habsburského a společně s katolickou šlechtou usilovali 13 let o to, aby byl Rudolf II. zbaven trůnu, což se jim nakonec podařilo a Václav Vchynský dostal za odměnu panství Kolín a Chlumec nad Cidlinou. Pro následnou nevraživost i vůči Matyášovi a českým stavům skončil ve vyhnanství a panství Zásmuky spravoval v  zastoupení jeho mladší bratr Oldřich. Oldřich byl hlavním organizátorem pražské defenestrace roku 1618, zemřel roku 1620 ve vojenském táboře stavovského vojska. Další bratr Radslav, velmi vzdělaný, hovořící 8 jazyky, po porážce stavovských vojsk, jichž byl vojenským direktorem, utekl ze země a v nepřítomnosti jej odsoudili ke ztrátě hrdla i majetku. Zemřel v cizině roku 1660. Nejmladší z bratří Vilém omluvil chování svých bratří u císaře Ferdinanda I., přestoupil ke katolické šlechtě a majetek mu byl zachován. Roku 1634 byl zavražděn společně s Albrechtem z Valdštejna. Roku 1626 se ujal panství zásmuckého Jan Oktavián Vchynský, praotec dnešních Kinských. Jako dobrý a vzdělaný hospodář přikoupil roku 1627 Bečváry, Drahobudice a Hatě. V té době se však začínaly v kraji projevovat hrůzky třicetileté války (1618 – 1648). Jan Oktavián roku 1635 prodal zásmucké panství na umoření svých dluhů válečnému zbohatlíkovi Václavu Michnovi z Vacínova, řeznickému synkovi z Bavor, který na válce vydělal velký majetek i šlechtický titul. Zbědované zásmucké panství vyměnil Václav Michna z Vacínova v roce 1636 s Janem Rudolfem ze Šternberka za panství postoloprtské.

Pánům ze Šternberka patří zásmucké panství od roku 1637 (se dvěma přestávkami) až do současnosti, tedy již téměř 400 let. Již Otec Jana Rudolfa Štěpán Jiří konvertoval ke katolictví a to roku 1620, proto Šternberkům, jako jednomu z mála českých šlechtických rodů, nebyl majetek po třicetileté válce zkonfiskován. Jan Rudolf měl s manželkou Eustachií Křineckou z Ronova dva syny, Štěpána Jiřího a Oldřicha Adolfa Vratislava. Zemřel však již roku 1638 a za jeho nezletilé syny spravoval majetek po celých 20 let, až do roku 1653 František Matyáš Sternberg. Starší syn Štěpán Jiří prožil celý život v Zásmukách a také zde roku 1706 zemřel. Pochován je v rodinné hrobce v klášteře.

Mladší syn Oldřich Adolf Vratislav zdědil po otci roku 1653 veškerý majetek. Sňatkem s Annou Lucíí Slavatovou vyženil panství Žirovnice a Počátky. Oba zemřeli v roce 1703 a jsou pochováni v rodinné hrobce. Měli spolu 14 dětí, ale jen 10 z nich se dožilo dospělosti. Roku 1677 přikoupil Oldřich Adolf Vratislav Pučery a Poďousy, roku 1678 tvrz i dvůr Horní Chvatlinu a roku 1694 panství Častolovice. V roce 1653, kdy Oldřich Adolf Vratislav zdědil majetek po svém otci, se zásmucké panství nalézalo v žalostném stavu. Městečko se zámkem a kostelem bylo těžce poškozené, řada přilehlých vesnic stála mezi neobdělanými a křovím zarostlými poli vypálena opuštěna. Oldřich Adolf Vratislav tehdy pusté vesnice nově osidloval poddanými a nově příchozími. V roce 1654 při prvním soupisu poddaných po válce zbylo v Zásmukách 8 sedláků a 9 chalupníků. Za vlády Oldřicha Adolfa Vratislava se celé panství změnilo v prosperující velkostatek. Na připomínku jeho nesporných zásluh o Zásmuky byl roku 2003 v parku na Komenského náměstí postaven kámen s pamětní deskou a titulem Obnovitel Zásmuk. Zásmucký zámek mu sloužil jako venkovské sídlo, které mělo odpovídat jeho společenskému postavení, proto nechal původní renesanční zámek nákladně přestavět v barokním stylu. Nově přistavěné jižní křídlo uzavřelo vnitřní nádvoří zámku. K pevnostní zdi přistavěl novou budovu předzámčí a zvýšil obrannou zeď. V hlavní budově zámku zřídil rodinnou kapli, zasvětil ji sv. Václavu a obdařil bohatým mobiliářem. Celé sídlo obklopil park, okrasná zahrada se štěpnicí a obora s bažantnicí.

Svěřenectví Zásmuky – Častolovice zdědil po Oldřichu Adolfu Vratislavovi jeho syn František Damián (1667–1723). Nechal na panství postavit tři sochy sv. Jana Nepomuckého a pokračoval v barokní přestavbě farního kostela. Dalším dědicem v řadě byl jeho syn František Filip (1708 – 1787) nechal postavit novou faru roku 1755 a radnici roku 1731. Obec za radnici zaplatila 812 zlatých. Dědictvím připadlo svěřenectví Zásmuky – Častolovice jeho synovi Františkovi Filipovi Kristiánovi (1732 – 1811). Dalším dědicem byl jeho syn František Josef Václav Sternberg – Manderscheid (1763 - 1830), který se jako velmi vzdělaný muž účastnil českého národního obrození. Se svým strýcem Kašparem Maria Sternbergem se stal spoluzakladatelem Národního muzea. Jana Palackého zaměstnával jako knihovníka v častolovickém zámku.

Za Oldřicha Adolfa Vratislava (po roce 1653) také začala vznikat v zásmuckém zámku šternbergská obrazárna. V roce 1704 čítala zásmucká obrazárna 264 obrazy. Další rozkvět sbírek pokračoval za Františka Damiána, kdy sbírka čítala 621 uměleckých děl, včetně grafiky a drobné plastiky.

František Josef Václav Sternberg – Manderscheid inicioval roku 1796 založení Společnosti vlasteneckých přátel umění s veřejnou galerií, kam zapůjčil 306 uměleckých děl.  Ze společnosti vznikla později Národní galerie a Akademie výtvarných umění. Národnímu muzeu odkázal svou bohatou numismatickou sbírku spolu s knihovnou a archivem. Jeho strýc Kašpar Maria odkázal Národnímu muzeu svou významnou mineralogickou sbírku Sternbergia.

Damiánovská větev vymřela roku 1830. Leopoldovská větev pochází od mladšího syna Oldřicha Adolfa Vratislava, totiž Františka Leopolda (1681 – 1745). Jeho syn Josef Leopold (1770 – 1858) zdědil svěřenectví Zásmuky – Častolovice v roce 1830. Mimo jiné obohatil zámeckou kapli o další inventář.

Jeho nejstarší syn Jaroslav (1809 – 1874) zdědil fideikomis (rodinné svěřenectví, které nesmělo být nikdy prodáno – pojistka proti špatnému hospodaření potomků. Patent z roku 1701 císaře Leopolda I.) Zásmuky – Častolovice roku 1867. Provedl velké přestavby zámku. Regotizoval původní cibulovou věž zámku i s brannou věží do gotického stylu s cimbuřím. Neměl mužského potomka, jen jedinou dceru. Nechal přestavět kapli Narození panny Marie V lipách a přistavěl ke kapli hrobku, ve které jsou s manželkou pohřbeni.

Mladší syn Josefa Leopolda Leopold Moric (1811 – 1899) vstoupil roku 1828 do vojska a byl povyšován a několikrát vyznamenán. Roku 1874 nečekaně zdědil po svém bratrovi svěřenectví Zásmuky – Častolovice, Pohořelice a Malenovice. K zásmuckému panství přikoupil panství Červený Hrádek se zámkem a Církvici. Konec života strávil v Zásmukách.

Panství Zásmuky – Častolovice zdědil v roce 1899 jeho druhorozený syn Leopold Albert (1865 – 1937) i s Pohořelicemi a Malenovicemi. Začal s velkými přestavbami pod vedením zásmuckého stavitele Jana Falty. Roku 1901 nechal zbořit starou kolnu a malou konírnu. V letech 1903 – 1908 rozšířil pivovar, opravil zámek, zřídil byt pro zámeckého zvěrolékaře a opravil stavby ve všech dvorech. Zmodernizoval zámecké interiéry, opravil střechy a fasády, zazdil arkády ve vnitřním nádvoří zámku, zrušil gotické cimbuří na zámecké věži a zřídil stanovou střechu. Roku 1909 přistavěl a zmodernizoval byt v 1. patře předzámčí. Dále zřídil schodiště do parku, v parku skleník. Téhož roku přebudoval patro nad konírnami, kde bývalo zámecké barokní divadlo, na služební byty pro důchodního a nadlesního. Obnovil kuchyňskou zahradu. V areálu zásmuckého statku opravil hospodářské budovy a tzv. Jägerhaus. Rozšířil zahradnictví a sad.

Svěřenectví Častolovice – Zásmuky následně zdědil jeho nejstarší syn Leopold František (1896 Častolovice – 1957 Jamaica). Narukoval do 1. světové války a vrátil se s těžkým zraněním nohy, jehož následky ho provázely celý život. Po válce roku 1918 se ujal správy zásmuckého panství a bydlel v novém bytě v předzámčí, zmodernizovaném jeho otcem. V hlavní budově zámku se již nebydlelo, nevyhovovala již požadavkům 20. století, postrádala koupelny a toalety. Roku 1936 se mu narodila dcera Franziska Diana, současná majitelka zámku.

Po zrušení šlechtických titulů v roce 1918 se zásmucké panství nazývá Velkostatek Zásmuky. Po 1. světové válce již zámek nebyl obýván kromě klíčné. Leopold František obýval byt v předzámčí. V roce 1920 byla provedena inventarizace a zámek byl uzavřen.

Leopold František byl jedním ze 14 (18) představitelů starých českých šlechtických rodů, kteří vyslovili roku 1939 věrnost Československu a odmítli kolaborovat s Němci, pročež následovalo zabavení veškerého majetku a ustavení nucené správy úředním dopisem 12. 2. 1942. Leopold František musel zámek během několika dní opustit a s celou rodinou se uchýlil do Prahy, kde mu řád Maltézských rytířů poskytl ubytování. Inventura německé správy v roce 1942 se od inventury v roce 1920 prakticky nelišila.

Na konci války se v areálu zámku vystřídalo několik armád. V letech 1943 – 1945 byl v zámku vojenský archiv zbraní SS. Po odchodu německé armády se snažil zbylý zámecký personál dát zařízení zámku do původního stavu. Inventuru však nikdo nepořídil. V roce 1945 zámek krátce obsadilo velitelství Rudé armády a po ní také krátce i Svobodova armáda. Leopold František se vrátil z Prahy do uvolněných Častolovic, do Zásmuk zajížděl jen zřídka a velkostatek řídil opět ředitel Wiesser.  V květnu roku 1945 byl Leopold František nucen souhlasit s dočasným poskytnutím prostor československé armádě, která chtěla pronajmout prostory pro protiletadlovou jednotku. Z tohoto záměru sešlo, ale československá armáda již v zámku zůstala.

V roce 1948 se při znárodňování rozhodla revizní komise uvalit na komplex v Zásmukách i ostatní majetek Národní správu. Pro Leopolda Františka mladšího byla politická situace zcela jasná a proto se rozhodl emigrovat pod záminkou léčebného pobytu ve francouzských lázních. Jeho další 3 sourozenci již žili mimo ČSR. 26. 7. 1948 byl zásmucký komplex znárodněn. Zámek byl vyklizen, nábytek a zařízení bylo rozprodáno a rozkradeno, inventární soupis nebyl proveden.

V roce 1949 byla zámecká budova předána ministerstvu národní obrany.

V roce 1957 došlo k při rozšiřování silnice z náměstí do Nesměně k ukrojení další části zámeckého parku i s dřevěnou kapličkou, která byla zbourána.

V roce 1959 byl zámecký areál změněn na sklady Vojenský útvar 3340 Zásmuky, přičemž došlo k dalším devastujícím úpravám interiérů i exteriéru objektu.

2. 8. 1982 zámek vyhořel. Příčina požáru nebyla nikdy zveřejněna, nikdo za požár nenesl žádnou odpovědnost, nikdo nebyl potrestán. Škoda na budově byla 1.200.000 Kčs, na materiálu 1.000.000 Kčs, na zařízení 50.000 Kčs.  Jen díky tehdejšímu předsedovi MNV Zásmuky Josefu Kroupovi nebyla sňata památková ochrana objektu, o kterou žádala vojenská správa ministerstvo kultury. Činnost vojenského skladu byla po roce 1990 utlumována. Došlo k restitucím znárodněného majetku původním majitelům.

Dne 31. 10. 1992 byl zámek předán majitelce Franzisce Dianě Sternbergové, která se vrátila po čtyřicetiletém exilu v USA a Anglii. Začala s obnovou častolovického zámku a se záchranou zásmuckého zámku. Opravy zámku začaly v roce 1993 opravou a zastřešením věže, která byla od požáru v roce 1982 bez střechy. Pokračovaly statickým zajištěním hlavní budovy, novými krovy a střechou, okny a obnovou vnitřních prostor. Následovala oprava branné věže. Celý objekt byl nově omítnut. Opravy stále pokračují. Bývalé panství dostalo název Hospodářství Sternberg, správcem byl od roku 1998 Josef Stárek, který ve funkci skončil v roce 2014 z důvodu odchodu do důchodu. Od roku 1999 je v branné věži po dohodě mezi majitelkou Franziskou Dianou Sternbergovou a městem Zásmuky zřízena výstavní síň, která se čas od času změní v síň koncertní nebo svatební.

Novou majitelkou se v roce 2011 stala Alexandra Hardegg, dcera Franzisky Diany Sternbergové.

Informace byly převzaty z knihy Historie Zásmuk I. a II. díl, od autorky Libuše Hoznauerové